Antonín Karel ze Salm-Reifferscheidtu

Antonín Karel
starohrabě ze Salm-Reifferscheidtu
Antonín Karel; starohrabě ze Salm-Reifferscheidtu
	Antonín Karel ze Salm-Reifferscheidtu
Nejvyšší komorník císařského dvora
	Ve funkci:; 1765 – 1769
Panovník	Josef II.
Předchůdce	Jan Josef z Khevenhüller-Metsch
Nástupce	Jindřich Josef z Auerspergu
Nejvyšší hofmistr arcivévody Josefa
Nejvyšší hofmistr Isabely Parmské
	Ve funkci:; 1760 – 1763
Předchůdce	Isabela se provdala za následníka trůnu v roce 1760
Nástupce	manželka následníka trůnu zemřela
Komorník arcivévody Josefa
	Ve funkci:; 1747 – ?
Narození	6. února 1728; Vídeň ; Habsburská monarchie
Úmrtí	5. dubna 1769 (ve věku 41 let); Laken (Brusel)
Choť	(1743) Marie Rafaela z Rogendorfu (1718/1726–1807)
Rodiče	František Vilém ze Salm-Reifferscheidtu (1672–1734) a Marie Karolína z Liechtensteinu (1694–1735)
Děti	František Xaver (1749–1822) ; Karel Josef (1750–1838) ; Marie Terezie (1757–1830)
Příbuzní	strýc: Josef Václav z Liechtensteinu (1696–1772) ; zeť: Jan Bedřich z Kagenecku (1741–1800)
Profese	politik
Náboženství	římskokatolické
Ocenění	1765 rakouský Řád zlatého rouna (č. 775)
Commons	Anton Karl von Salm-Reifferscheidt
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Antonín Karel Josef František starohrabě ze Salm-Reifferscheidtu (německy Anton Karl Joseph Franz Altgraf zu Salm-Reifferscheidt; 6. února 1720 Vídeň – 5. dubna 1769 Laeken (Brusel)) byl rakouský šlechtic, diplomat a dvořan z německého rodu Salmů. Od mládí byl souběžně vojákem, diplomatem a dvořanem, nakonec dosáhl funkce císařského nejvyššího komořího (1765–1769) a stal se rytířem Řádu zlatého rouna. Zakoupil rozsáhlé statky na Moravě (Rájec nad Svitavou, Blansko) a stal se zakladatelem rodové větve označované jako rájecká (Salm-Reifferscheidt-Raitz). Byl iniciátorem výstavby zámku v Rájci.

Kariéra

Patřil k významnému německému rodu Salmů, pocházel z početné rodiny starohraběte Františka Viléma ze Salm-Reifferscheidtu (1672–1734), nejvyššího štolby císařovny Amálie Vilemíny. Narodil se jako jediný syn z otcova druhého manželství s princeznou Marií Karolínou z Lichtenštejna (1694–1735). Z prvního manželství s Marií Anežkou Slavatovou (1672–1718) měl František Vilém čtyři starší syny, kteří byli o generaci starší než Antonín Karel. V letech 1734 a 1735 ztratil Antonín Karel oba rodiče, jeho poručníkem do doby dosažení plnoletosti se stal strýc, polní maršál kníže Josef Václav z Lichtenštejna (1696–1772). Antonín Karel v té době žil na lichtenštejnském zámku Hetzendorf, poté se jako voják zúčastnil války o rakouské dědictví, v roce 1747 byl členem diplomatické mise do Saska.

V roce 1747 se stal komorníkem arcivévody Josefa a měl zásadní podíl na jeho výchově a vzdělání. V roce 1760 se s knížetem Lichtenštejnem zúčastnil diplomatické mise do Parmy a odtud přivezl vévodkyni Isabelu Parmskou, která se stala manželkou Josefa II. Antonín Karel byl jejím nejvyšším hofmistrem (1760–1763), po její předčasné smrti se stal nejvyšším hofmistrem arcivévody Josefa. Když se Josef II. stal císařem, byl Antonín Karel jmenován nejvyšším komořím císařského dvora (1765–1769), v roce 1765 zároveň obdržel Řád zlatého rouna. V roce 1769 byl pověřen diplomatickou misí do Paříže s dosud neobjasněným úkolem, cestou ale náhle zemřel na zámku Laeken v Bruselu.

Rodinné a majetkové poměry

Jeho manželkou se v roce 1743 stala hraběnka Marie Rafaela z Rogendorfu (1718/1726–1807), dáma Řádu hvězdového kříže, z rakouského rodu usazeného na Moravě. Od manželčiných zadlužených bratrů koupil Antonín Karel v roce 1763 za 340 000 zlatých panství Rájec na jižní Moravě. V roce 1766 pak ještě od hrabat Gellhornů přikoupil panství Blansko a vytvořil tak jeden z největších šlechtických majetků na Moravě. Protože v té době již patřil k předním osobnostem císařského dvora, rozhodl se v Rájci vybudovat rezidenci, která by odpovídala jeho významu. V letech 1763–1768 byl v Rájci vystavěn rokokový zámek podle projektu francouzského architekta Isidora Canevala.

Antonín Karel měl se svou manželkou deset dětí, z nichž šest zemřelo v dětství. Dospělosti se dožil syn František Xaver (1749–1822), který byl kardinálem a biskupem v Gurku. Dědicem majetku a pokračovatelem rodu se stal mladší syn Karel Josef (1750–1838), povýšený v roce 1790 do knížecího stavu. Nejmladší z potomstva byla dcera Marie Terezie (1757–1830), která se provdala za hraběte Jana Bedřicha z Kagenecku (1741–1800), rakouského velvyslance v Londýně (1783–1786) a Madridu (1786–1800).

Antonínův starší nevlastní bratr Leopold (1699–1769) založil linii Salm-Reifferscheidtů sídlící v severních Čechách na zámku Lipová (Salm-Reifferscheidt-Hainspach).

Děti

1. Josef Václav (23. 9. 1744 – 1. 11. 1745)
2. Marie Josefa (23. 9. 1746 – ?)
3. Antonín (12. 2. 1748 – 10. 12. 1760)
4. František II. Xaver (1. 2. 1749 Vídeň – 19. 4. 1822 Klagenfurt), kníže-biskup gurský
5. Karel Josef (3. 4. 1750 Vídeň – 16. 6. 1838 Vídeň), roku 1790 povýšen do stavu říšských knížat
- ⚭ I. (1775) Marie Františka z Auerspergu (11. 12. 1752 Vídeň – 13. 9. 1791 Brno)
- ⚭ II. (1792) hraběnka Antonie Paarová (5. 12. 1768 Vídeň – 25. 10. 1838)
6. Jan Nepomuk (27. 7. 1751 – 27. 8. 1751)
7. Marie Anna (16. 10. 1752 – 7. 9. 1789)
8. Leopoldina (17. 11. 1753 – 4. 1. 1754)
9. Antonie (14. 3. 1756 – 16. 12. 1758)
10. Marie Terezie (21. 8. 1757 – 22. 4. 1830)
- ⚭ I. (1778) hrabě Jan Bedřich z Kagenecku (1. 4. 1741 Freiburg im Breisgau – 4. 3. 1800 Madrid), rakouský vyslanec v Anglii, Švédsku, Dánsku a Španělsku
- ⚭ II. (1807) Auguste de Buissy

Odkazy

Literatura

KONEČNÝ, Michal: Zámek Rájec nad Svitavou; Národní památkový ústav, Kroměříž, 2013 171 s. ISBN 978-80-87231-11-1
Ottův slovník naučný, díl 22.; Praha, 1904, s. 551–552 dostupné online

Související články

Salm-Reifferscheidt-Raitz

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Antonín Karel ze Salm-Reifferscheidtu na Wikimedia Commons
Rodokmen rodu Salm-Reifferscheidt na stránkách genealogy.euweb.cz (Miroslav Marek)